Spadlo polské letadlo, velká tragédie, zemřelo mnoho lidí, mnoho významných lidí. No a jak to tak bývá, objevilo se o tomto neštěstí spousta vtipů. A když se objeví vtip, objeví se i obránci morálky, kteří tvrdí, že každý vtip těžící z tragické situace je fujfuj a někteří v takových vtipech dokonce vidí úpadek společenské morálky. Blbost. Cynické vtipy tu byly vždycky a i když člověk nemusí vždy rozdýchat, pokud se například tento druh humoru dotýká někoho v rodině, je to obecně neškodná sranda. A kdo pravidelně čte časopis Sorry, tak ho už žádný cynický vtip zaskočit nemůže, protože například smrt Stelly Zázvorkové mu v této perle českého humoru připomněla parodie reklamy na „Stella Aorta“

Některé vtipy nám můžou připadat nevkusné, nevhodné, ale pokud proti nim začneme bojovat, dostaneme se na úroveň fanatických bojovníků proti karikaturám Mohammeda. Ve svobodném světě by neměly být vtipu kladeny žádné překážky (nesmyslný je například zákaz kreslení hákáčů). Člověk by teda určitě měl mít nějakou vnitřní morální hranici kam až může zajít. Ale ať si ji určí sám a neotravuje s tím ostatní. Já jsem si třeba z Londýna přivezl toto krásné tričko, ale ještě jsem nenašel odvahu vzít si ho na sebe:

Copak si myslíte? Kde je hranice žertu? Co se smí říkat a co nesmí? Z čeho se smí dělat sranda? Můžu si dělat srandu z postižených dětí? Z toho že cikáni kradou? Z lidí co mají Alzheimera? Z Jana Tleskače?

Odpověď z nadpisu: Jeden pilot.