„Majspejsu se snaží konkurovat Facebook, který jsem moc nepochopil, ale všichni říkají a píšou, jak je to cool, takže si mě přidejte do přátel, ať tam mám zase hodně kamarádů.“

Toto jsem do vás hustil léta páně 2008, ale doba se změnila a bejt na Facebooku už není cool ani u lidí nad 60 let. A proto je čas přejít jinam. Do světa, kde nejsou frendi, ale followeři. A followeři nejsou žádní pseudokamarádi se kterými jste kdysi chodili do stejného patra na základce, ale lidi, kteří řeší vážné světové problémy:

Výrobce televize uvádí 100hz. Teď jsem si pouštěl film, kde tam v jednu chvíli bylo těch herců podstatně víc. Nebo se komparz nepočítá? (@matesola)

Vítejte na Twitteru.

Mnoho lidí co zkusí nějakou podobnou službičku po vzoru mé učitelky ZSV („byla jsem na stránce XY, ale byly tam starý zprávy, takže je internet na nic“) nepochopí a opustí. Twitter je opravdu zábavnej až když odfiltrujete nudný balast a začnete followovat (budoucí slovo roku 2010) ty, jejichž tvíty vás vždy pobaví, poučí, nebo zabaví.

Nekorunovaným králem 140-písmenkové scény je @matesola, kteréhožto followování je pro každého twítra morální povinností. Miloš @cermak je celebrita i mimo sociální sítě. Jedna z mála levicově smýšlejících lidí, kteří dokáží nahlodat pravicové srdíčko je @petrkou. Pan @cuketka a jeho úžasně voňavý, šťavnatý a křupavý zápisník jsou už značka. @kasparek je must-follow (nejen) pro všechny brněnské patrioty. Že se rozhodně nejedná jen o pánskou společnost dokazuje @zadnadama, @copywriterka, @guerinova, nebo dočasná finka @ladab. Sledovat můžete dokonce jak bimbá @vorloj a @big_ben_clock.

Takže neváhejte a začněte také tvítovat. Určitě ale nezapomeňte followovat pana @hypertornado.

Soused mě pozval na Facebooku do skupiny „Pokud zrušíte Dělnickou stranu, Národ půjde do ulic!!!“ (BTW jeden ukázkovej profil). A mě čím dál víc přijde, že rasismus se u nás stal normou. První formou jsou výše uvedení magoři, který jsou vlastně převlečený komunisti, akorát mají rádi to hustý tetování a u komunistů by jim ten velkej kvér asi taky neprošel. Tyhle lidi je možný tak akorát poslat od prdele a čekat jestli někoho tím svým kvérem nezastřelej.

Pak je tu rasismus důchodcovsko / hospodskej. Každej má nějakou historku o nepracujícím cikánovi a vietnamcovi co mu prodal Adibas trenýrky. Speciální odnoží jsou lidé věřící v židovské spiknutí. Ty mají svoje teorie do detailu propracovaný a na fleku vám vysype kdo všechno je v Česku žid a jak jsou navzájem propojení v tajuplných spiknutích.

Ještě jsem chtěl napsat srdceryvnou část o Haiti a taky o tom jak nás v deseti letech s bratránkem okradli malí cikánští sousedi o Tatranku, ale to byste se  taky mohli rozbrečet.

Jak mnozí z vás vědí, jsem spolupořadatel benefičního hudebního festivalu Hlučná samota, jehož druhý ročník proběhne 13. března v Kulturním domě v Nymburce. Právě jsme spustili web, kde se dozvíte více podrobností (o víkendu začínáme s předprodejem). Chtěl bych vás jenom poprosit, když budete moci, abyste odkaz na naše stránky (http://hlucnasamota.info/) plácli kam jen můžete – díky!

BTW: Hitparádu Velká sedma na Rádiu 1 zrovna vedou Midi Lidi, kteří budou takový popůlnočním překvapenim našeho fesťáku

Ženy mají své dny. I muži mají své dny. A to nejen v reklamě na Fernet. I Ondra má své dny. A ty právě skončily. Nevím jak je to možné, ale ten leden strašně nabíjí energií. Najednou je tu za rohem jaro a léto které člověk šíleně profláká je strašně daleko. A nějakej podzim?

Prostě ani všechny ty omrzliny, půlmetrové závěje a dvouhodinová zpoždění vlaků mi nezabrání, abych právě teď nebyl šťastnej. Všichni lidé mají tendenci všude psát svoje nasrávací nálady, „nebaví mě učení“, „nebaví mě práce“, „je moc vedro“, „je moc zima“, ale zajímá to někoho? Co všechny zajímá jsou návody jak být šťastný a všichni se dívaj na lidi co si vyčistí zuby pastou Perličkou a pak nám svůj chrup hrdě vystavují do televize a když jim náhodou táhne z držky, dají si Orbitku a svět je zas fajn a když jsou v prdeli zavolaj kartářce na Primě a ta jim řekně, že protože kulová desítka je v konjunkci s Jupiterem, tak by toho svýho ožralu měla už ta ženská vyhodit z baráku. Svět je prostě krásnej a jediným cílem tohohle nezdravě optimistickýho příspěvku je uchovat si tento pocit na půlku listopadu až budu nasranej čekat na metro s dalším nasraným milionem lidí. Takže asi tak.

S kolegou wotevřeným woknem se pomalu stáváme experti na lokální kulturu. Za chvíli budeme znát každou garážovou kapelu na okrese. Díky tomuhle skautingu jsme zamířili do Luftu i na benátecký Abiďas gypsy band a kapelu s perfektním názvem Závodní ovce. Slušná porce vesnické zábavy v prázdném kinosále. V hlavě mi stále zní text

Musím stůj co stůj přehodnotit život svůj,
musím stůj co stůj začít přehazovat hnůj.

Takže přátelé, neseďte doma a začněte jezdit do Lysé, protože tady to žije. Třeba v únoru přijedou Ty Syčáci a bude tu také skvělý prochorův bestiválek.

Pokud máte rádi exotickou kuchyni, nenechte si ujít nový podnik Kardamon v Praze. Provozují ho stejní lidé jako restauraci Karavanseráj a má velmi zajímavý koncept. S každou návštěvou totiž dostanete jiné menu a postupně tak můžete ochutnat kuchyni z Libanonu, Persie, Jemenu, Zanzibaru a Indie. Najedl jsem se tam více jak do sytosti, ale měl jsem k tomu tentokráte dobrý důvod, protože mě pozvala kámoška, co píše recenze podniků do časopisu Týden a to si přece člověk musí objednat půlku lístku, aby to dokázal všechno rozebrat. Každopádně si radši přečtěte tu recenzi v časáku, protože moje jídelní výrazivo obsahuje akorát větu „Ty vole toje dobrý!“

sedm hyperbobrů z deseti

Vítězství formy nad obsahem. Megablockbuster. Kinosál plný lidí v 3D brýlých. Počítačový film vypadající skutečněji než skutečnost. Avatar je jistě průlomovým filmem a to co je na něm nejprůlomovější je, že když ho chcete plně docenit, musíte vypláznout prachy za lístek do kina. Tenhle zážitek vám sebeHDčkovější a sebeDolbySorroundí domácí kino nenahradí. A to že musíte jít do kina je výhra hlavně pro filmový průmysl, který se s 21. stoletím vyrovnává mnohem lépe než průmysl hudební. Ten ještě nepochopil že za tu 20 let starou desku jim těch 500 Kč opravdu nikdo platit nebude. A než se pánové prodávající svá CDčka rozkoukají, možná už budou mít po průmyslu. To samé se během příštího roku možná stane knižnímu průmyslu. Apple totiž představí svoji čtečku knih a po světě hudby (iPod) a telefonů (iPhone) tak dost možná změní i svět knižní.

osm hyperbobrů z deseti

Rok se s rokem sešel (debilnější klišé na začátek jsem nemohl vymyslet) a všichni píšou a bilancujou, jak to ten minulej rok stálo za nic (což si myslí 3/4 čechů). Aby toho nebylo málo, tak ještě končí desetiletí. Tedy ono končí až za rok, ale přesto už letos můžete zkouknout žebříčky nejlepších alb desetiletí, nejlepších písniček desetiletí, nejlepších filmů desetiletí, nebo nejlepších vynálezů desetiletí. Pěknej je taky přehled posledního desetiletí ve zpravodajských fotkách, nebo v piktogramech.

Ale abychom pro samé slavné desetiletí nezapomínali na rok 2009, kdy nám umřel Michael Jackson a svět se tuto novinku dozvěděl prostřednictvím Twitteru. Kdybych měl použít oslí můstek, napsal bych že ikona 80. let zemřela podle pravidel 21. století. A to není jediná tragická věc co se stala. Taky se třeba rozešela Bartošová s Pomejem a Jiřímu Paroubkovi se narodilo dítě pojmenované po nejlevnějším druhu pizzy. Jestli je tohle ten důvod nespokojenosti mých spoluobčanů, tak to jsem nešťastný taky.

Ale teď trochu osobněji, protože k čemu by mi ten blogísek byl, kdybych nemohl psát o všech těch skvělejch akcičkách na kterých jsem letos dost hustě zapařil.

Film roku

Ještě jsem neviděl Avatara, takže ke stavu kinematografie roku 2009 se přece nemůžu vyjadřovat. Nicméně na české scéně se docela urodilo. Škoda že třeba Normal neměl trošku propracovanější příběh, protože co se týče atmosféry, je to jeden z nejpropracovanějších českých snímků poslední doby. A pokud jste neviděli Protektora a Tři sezóny v pekle, nemůžete zase o české kinematografii nic říct vy

Festival roku

Tak rady nemohl vyhrát nikdo jiný, než Hlučná samota. Hold co je doma, to se počítá. Kdybych měl být objektivnější, tak nejlepší byli opět Colours of Ostrava, které jsou svojí atmosférou nenapodobitelné a ač nemám rád označení „nekomerční“, tak na tenhle festival by docela sedlo. Kam už se rozhodně nechystám, je Rock for People, kterej má atmosféru podřadného metalového fesťáku aorganizátoři se pro pohodlí návštěvníků rozhodně nepřetrhnou. A nezachrání to ani dobrý lineup. Jo a ještě jsem byl letos na Votvíráku, ale to snad ani nemá cenu komentovat něčím jiným, než úryvkem z textu jedné kapely: „Moje stará vystrč p*** hasiči jedou, jestliže tě nevojedou, tak tě přejedou.“

Koncert roku

Velmi mnoho toho bylo. Přpadám si jak důchodce, ale začínám si docela užívat koncerty v sedě. Kde si člověk rozhodně nesednul byla neuvěřitelná kalba na Prodigy (ještě sem sakra nezaplatil za lístek). Vybrat ale ten nejlepší koncert nejde, zvlášť když toho bylo tolik – Radiohead, Placebo, Nicola Conte, Arctic Monkeys, Hadouken!, David Byrne, Nohavica, Jamie Cullum, Gogol Bordello, Tata Bojs, Hm…, Eggnoise, Bloc Party, Underworld, Speed Caravan, Maceo Parker, nebo taková skupina Číčou proti zdi. Jediné co mrzí nejenom mě, ale každého milovníka dobré hudby na okrese, je celý rok bez jediného koncertu skupiny AZ-kvíz. Já těm klukům snad napíšu.

Trip roku

Tím jako nemyslím že bych se dal na drogy, ale jako že chci strašně cool způsobem říct, že jsem se taky někam podíval. Byl jsem v Londýně a taky třeba na super čundru v Jeseníkách, ale ten cíl, o kterém budu vyprávět svým pravnukům až mi bude 93 let, se jmenuje Etiopie a všechny ty plusy a mínusy který tam byly a který ani sebelepší National Geographic v HD nedokáže popsat. Díky všem habešským spolupoutníkům.

Hláška roku

„Ona se s tím ještě nevyrovnala.“

Alkohol roku

Letecké zážitky s B52, fuj.

Zážitek roku

• davové šílenství během vajíčkových útoků
• přednášení o svém projektu na konferenci v londýnském kongresovém centru
• 5 hodin trvající ústní zkouška
• čtvrté stěhování během tří let
• sraz klubu Miloše Čermáka
• ještě mě nevyhodili ze školy
• ještě mám s kým chodit do hospody
• …
• ..
• .

A na závěr ještě PF 908070605040302010 a ať máte ještě lepší nápady než letos.

Konečně jsem se dokopal a hodil na svůj hypertornado flickr nejlepší fotky z Etiopie. A ty černošky jsou prostě fakt hezký holky. Která se vám líbí nejvíc? Hlasujte v komentářích.

Amharská kráska I

Amharská kráska II

Amharská kráska III

Afarské krásky I-IV

A kdyby náhodou jo, tak mi dejte pěstí mezi voči.