V Černé hoře mě uštknul had. Člověk uspokojeně vyběhne s hajzlpapírem ze křoví a něco ho bodne do nohy. Kotník se dvěma zubními zářezy začal opuchat, takže si jeho majitel přezdívku sloní muž plně zasloužil. Ale to už sme byli v Bosně a muslimský hostitel nařídil léčbu slivovicovým obkladem a chlazení šutrem polejvanym vodou.

Noha moc nesplaskla, takže jsem po návratu rozhodl svěřit údajně lepším metodám našich odborníků. Na pohotovosti mě ve dveřích rovnou vykázali na infekční do Bulovky. Tam jsem ke svému neštěstí zapředl do rozhovoru s místní hypochondračkou, takže jsem měl hodinovou přednášku o problémech trávení a cibulové dietě. Když se paní rozvyprávěla o vykládání tarokových karet, byla už naštěstí na řadě. Další dvě hodinky jsem byl v čekárně už jen s močí zapáchající homelesačkou a romským párem, který si přišel pro potvrzení, že už nemá žloutenku. Do toho přijelo ještě pár sanitek a pan doktor hlasitě na pána ze záchranky křičel, že nemůže léčit každý průjem v Praze a okolí.

Po čtyřech hodinách se na mě konečně dostala řada. Pana doktora nejvíce zajímalo, kdo mě k němu poslal. Na hadí uštknutí prý mám mazat fastumgel a 30 Kč prý mám přijít zaplatit do 14 dnů. Automat nefunguje a na kase už nikdo není.

Zlatá bosenská slivovice.