Znáte film Ztraceno v překladu? To si určitě pamatujete tu závěrečnou scénu, jak Bill Murray vystoupí z taxíku, naposledy obejme Scarlett Johansson, pošeptá ji něco do ucha, ona řekne „OK“ a on za zvuků The Jesus and Mary Chain zamíří na tokijské letiště. Pokládám (nebo spíš pokládal jsem) ten film za úžasnou ukázku romantické komedie, kde si hlavní aktéři nedají ani polibek.

No a teď narazím na špionážní video, které pro mě význam celého filmu úplně otočilo. Myslel jsem, že když skončí titulky, Bill Murray dorazí zpátky ke své manželce a do konce života budou mít se Scarlett někde v hlavě vzpomínku, při které se jednou za čas nostalgicky pousmějou a to bude tak všechno. Jenže někdo si dal tu práci a rozšifroval vzkaz na konci, takže Bill Murray prej šeptá že „I have to be leaving, but I won’t let that come between us, OK?“ Jakože teď musí jet, ale už je nic nerozdělí. To mi teda úplně zničilo dojem z tohohle filmu. Je to jako kdybych teď znovu potkal tu němku do který jsem se zamiloval v jedenácti letech na dovolené ve Španělsku.

Nostalgická vzpomínka na některé lidi je traumatizující méně, než realita. Proto by se měl Bill Murray vykašlat na Scarlett Johansson a proto je dobře že to s Romeem a Julií dopadlo tak blbě. Proto je dobře že některé věci zůstanou navždy ztraceny v překladu a my pak můžeme po zbytek života přemýšlet co by se asi stalo, kdyby ztraceny nezůstaly.