Rok se s rokem sešel (debilnější klišé na začátek jsem nemohl vymyslet) a všichni píšou a bilancujou, jak to ten minulej rok stálo za nic (což si myslí 3/4 čechů). Aby toho nebylo málo, tak ještě končí desetiletí. Tedy ono končí až za rok, ale přesto už letos můžete zkouknout žebříčky nejlepších alb desetiletí, nejlepších písniček desetiletí, nejlepších filmů desetiletí, nebo nejlepších vynálezů desetiletí. Pěknej je taky přehled posledního desetiletí ve zpravodajských fotkách, nebo v piktogramech.

Ale abychom pro samé slavné desetiletí nezapomínali na rok 2009, kdy nám umřel Michael Jackson a svět se tuto novinku dozvěděl prostřednictvím Twitteru. Kdybych měl použít oslí můstek, napsal bych že ikona 80. let zemřela podle pravidel 21. století. A to není jediná tragická věc co se stala. Taky se třeba rozešela Bartošová s Pomejem a Jiřímu Paroubkovi se narodilo dítě pojmenované po nejlevnějším druhu pizzy. Jestli je tohle ten důvod nespokojenosti mých spoluobčanů, tak to jsem nešťastný taky.

Ale teď trochu osobněji, protože k čemu by mi ten blogísek byl, kdybych nemohl psát o všech těch skvělejch akcičkách na kterých jsem letos dost hustě zapařil.

Film roku

Ještě jsem neviděl Avatara, takže ke stavu kinematografie roku 2009 se přece nemůžu vyjadřovat. Nicméně na české scéně se docela urodilo. Škoda že třeba Normal neměl trošku propracovanější příběh, protože co se týče atmosféry, je to jeden z nejpropracovanějších českých snímků poslední doby. A pokud jste neviděli Protektora a Tři sezóny v pekle, nemůžete zase o české kinematografii nic říct vy

Festival roku

Tak rady nemohl vyhrát nikdo jiný, než Hlučná samota. Hold co je doma, to se počítá. Kdybych měl být objektivnější, tak nejlepší byli opět Colours of Ostrava, které jsou svojí atmosférou nenapodobitelné a ač nemám rád označení „nekomerční“, tak na tenhle festival by docela sedlo. Kam už se rozhodně nechystám, je Rock for People, kterej má atmosféru podřadného metalového fesťáku aorganizátoři se pro pohodlí návštěvníků rozhodně nepřetrhnou. A nezachrání to ani dobrý lineup. Jo a ještě jsem byl letos na Votvíráku, ale to snad ani nemá cenu komentovat něčím jiným, než úryvkem z textu jedné kapely: „Moje stará vystrč p*** hasiči jedou, jestliže tě nevojedou, tak tě přejedou.“

Koncert roku

Velmi mnoho toho bylo. Přpadám si jak důchodce, ale začínám si docela užívat koncerty v sedě. Kde si člověk rozhodně nesednul byla neuvěřitelná kalba na Prodigy (ještě sem sakra nezaplatil za lístek). Vybrat ale ten nejlepší koncert nejde, zvlášť když toho bylo tolik – Radiohead, Placebo, Nicola Conte, Arctic Monkeys, Hadouken!, David Byrne, Nohavica, Jamie Cullum, Gogol Bordello, Tata Bojs, Hm…, Eggnoise, Bloc Party, Underworld, Speed Caravan, Maceo Parker, nebo taková skupina Číčou proti zdi. Jediné co mrzí nejenom mě, ale každého milovníka dobré hudby na okrese, je celý rok bez jediného koncertu skupiny AZ-kvíz. Já těm klukům snad napíšu.

Trip roku

Tím jako nemyslím že bych se dal na drogy, ale jako že chci strašně cool způsobem říct, že jsem se taky někam podíval. Byl jsem v Londýně a taky třeba na super čundru v Jeseníkách, ale ten cíl, o kterém budu vyprávět svým pravnukům až mi bude 93 let, se jmenuje Etiopie a všechny ty plusy a mínusy který tam byly a který ani sebelepší National Geographic v HD nedokáže popsat. Díky všem habešským spolupoutníkům.

Hláška roku

„Ona se s tím ještě nevyrovnala.“

Alkohol roku

Letecké zážitky s B52, fuj.

Zážitek roku

• davové šílenství během vajíčkových útoků
• přednášení o svém projektu na konferenci v londýnském kongresovém centru
• 5 hodin trvající ústní zkouška
• čtvrté stěhování během tří let
• sraz klubu Miloše Čermáka
• ještě mě nevyhodili ze školy
• ještě mám s kým chodit do hospody
• …
• ..
• .

A na závěr ještě PF 908070605040302010 a ať máte ještě lepší nápady než letos.