Tohleto je dobrá doba. Můžeme nadavát na cokoliv, od politiky až po gólovou impotenci pravých záložníků v okresním přeboru, ale nikdo nepopře fakt, že minimálně v naší středoevropské rovince prožíváme tu nejlepší část dějin (ještě tak cca 4 roky, než náš stát zkrachuje). A jedním z nejlepších výdobytků této doby je globalizace. Tohle strašné slovo nekamufluje jen kulturu pojídání hamburgerů (jak to rádi zjednodušují vrhači dlažebních kostek), ale také kulturu multikultury.

Naši předkové to měli s děláním dojmů na své vrstevníky poměrně lehké. Děda mi teď vyprávěl, jak bylo po druhé světové válce nejvíc krutohustý poslouchat Glenna Millera a každej zná z Obecné školy, jak člověka společensky povýšilo jenom takové vlastnictví pravé americké žvýkačky. A dneska? Byli jste na dovolené v XY? Posloucháte kapelu XY? Jedli jste jídlo XY? Nuda! Nic světobornýho. Je těžký odcestovat někam, kde by před váma nebyl už Marco Polo a po něm 100 milionů občanů Bundesrepublik Deutschland. Těžko si poslechnete album, který by nebylo kopií něčeho, co poslouchala už generace vašich rodičů. A také těžko uděláte dojem, že jste jedli pravý íránský pokrm, když si ho za stovku můžete v pravém provedení dát v Praze.

Globalizace mi vyhovuje, otevírá člověku celý svět a dost dobře si nedokážu představit žít v tom nostalgickém snu českých vlastenců, kteří by asi nejraději celodenně chodili v národním kroji, k obědu by za dobrovodu Evy a Vaška pojídali knedlíky s pivem a každé léto by si přijeli oddechnout do bungalovu na Lipno. Zaplať pánbůh, že tento životní styl už není snem této generace a že dostat se do z Prahy do Londýna je pomalu jednodušší než do Ostravy.

Buďme za globalizaci rádi. Pokud vám náhodou nevoní hamburger z mekáče, nežerte ho, ale neuťte mě ho nežrat. Globalizace nás nenutí být uniformní, jen nám zpřístupňuje mnoho dalších uniforem, což sere zejména ty lidi, co by strašně moc chtěli uniformu vlastní. Takovou si ale dneska nikde neseženete, tu si musíte vytvořit vlastnoručně.